V průběhu historie se v lidských obydlích, ale i obecně ve všech stavbách odjakživa řešila otázka, jakým způsobem opatřit pochozí plochu, po níž se tu více, tu méně často chodilo a kde se prováděly většinou i mnohé běžné činnosti. To platilo jak o soukromých stavbách, tak o veřejných, včetně náboženských. Po období ušlapané hlíny nastala dlouhá etapa kamenných dlažeb, později zpestřená dlažbou z pálených hliněných segmentů.Už ale staří Keltové stavěli patrové dřevěné stavby, kde stropy spodní místnosti byly současně pochozí plochou místnosti ve vyšším patře.

Prkna a desky

Chladná kamenná dlažba byla v chladnějších zemích brzo vylepšena o její pokrytí speciálně položenými deskami, na horní straně pečlivě hlazenými a srovnány. V nadsázce se dá říci, že to byly už první plovoucí podlahy. Primitivnější zpracování, v drtivé většině bez péra a drážky, takž se škvírami mezi jednotlivými deskami.