Někdy by si člověk rád sehnal nějaké to vlastní bydlení, vlastní střechu nad hlavou, jak se říká. Už nechce dále setrvávat u svých rodičů a chce vylétnout z rodného hnízda, někdy už ho nebaví žít pořád jenom po podnájmech, což má svá četná negativa. Zkrátka chce začít plnohodnotný normální život, ke kterému neodmyslitelně patří i bydlení ve vlastním.

Jenže začne-li se někdo takový shánět po objektu, domě nebo bytě, který by si koupil, vesměs prožívá jenom jedno zklamání za druhým. Když totiž porovná ceny i těch nejubožejších nabídek s tím, co má našetřeno, obvykle dospěje k poznání, že na to prostě nemá a jen tak někdy mít nebude. Protože sleduje-li vývoj situace, ví nejen to, že na to momentálně nemá, ale i to, že nemovitosti zdražují daleko větším tempem, než jakým u nás rostou platy, a proto je i naděje, že by si na to člověk časem našetřil, vcelku malá.

A co s tím? Kdekoho samozřejmě napadne, že by si vzal hypotéku. S tou si pořídí svůj byt třeba hned, a pak už jenom splácí půjčené peníze bez rizika, že pro něj bude vysněná nemovitost stále dražší a nedostupnější.

Jenže člověk nejednou nedostane ani hypotéku. Nemovitosti jsou někdy tak drahé, že by leckdo nedokázal ani splácet hypotéku. A tak to vypadá, že kdekdo možná nikdy nebude bydlet ve svém.

Ale tak zlé to nakonec být nemusí. Je tu totiž i hypotéka na družstevní byt, a ta může být pro leckoho vysvobozením. Protože družstevní byty jsou levnější než ty soukromé, stačí si tu tedy půjčit daleko méně. A je nasnadě, že čím míň si někdo potřebuje půjčit, tím pravděpodobněji se žádostí o hypotéku uspěje.

A koupě družstevního bytu s využitím hypotéky je tedy dobý nápad a často i jediný dostupný dobrý nápad. Protože družstevní byt je skoro totéž jako byt vlastní. A kdo ho tedy má, může konečně normálně spokojeně žít. A splatit to zřejmě také zvládne.